Klára Vlasáková (Foto: © Ondřej Lipár) je dramaturgyně a publicistka, píše filmové a komiksové scénáře a rozhlasové hry. Spolupracuje s Českou televizí, Českým rozhlasem nebo Salonem Práva. Do Mikulova přijela na týdenní rezidenci uprostřed pandemického lockdownu v říjnu 2020 a v online vysílání z prázdného sálu mikulovského kina představila svoji románovou prvotinu Praskliny.
Přijela jsem do Mikulova
autorská poznámka: Naposledy jsem báseň napsala v devíti letech. Omlouvám se, že jsem v tomto příkladném několikaletém mlčení dále nepokračovala.
Všichni mi říkali:
přijedeš do Mikulova na rezidenci,
jenže tam nic nenapíšeš
a budeš jenom pít.
Přijela jsem do Mikulova
a vinárny byly zavřené,
jen na pokoji jsem měla láhev bílého,
kterou jsem stejně nesměla.
Přijela jsem do Mikulova
a jenom jsem psala,
protože nezbývalo nic jiného.
Opíjela jsem se autorskou bezradností
a chodila prázdnými ulicemi.
Když kolem nikdo nebyl,
sundala jsem si roušku
a promořovala se pro změnu
čerstvým vzduchem.
Přijela jsem do Mikulova
a byla se podívat:
na hřbitově
na zřícenině
na zámku
a na Svatém kopečku ne,
protože jsem se cestou zadýchala
a bušilo mi srdce,
což mě překvapilo
a nikomu bych to nepřiznala.
Přijela jsem do Mikulova
a všechno mi připadalo jako ponořené do zimního spánku.
Ráno se mi před okny převalovala mlha
a občas trvalo celé hodiny,
než se začala trhat.
Někdy jsem okno otevřela
a zkoušela, jestli se mlha nenahrne dovnitř.
Neměla jsem sice ponětí,
co s ní budu dělat,
ale každé ráno jí do pokoje proniklo
o trochu víc.
Vylila jsem tak víno z láhve
a zavřela do ní mlhu.
Pevně jsem ji tam utěsnila
a pozorovala,
jak se uvnitř pokojně kolébá.
Naplňovalo mě to radostí,
které jsem nerozuměla,
ale bylo mi to jedno
Odjela jsem z Mikulova
a dorazila domů.
Předala jsem muži láhev s mlhou
a on se vyčítavě zeptal,
proč jsem radši nepřivezla něco normálního –
vždyť jsem přece přijela z Mikulova.
Čtení Mikulov 