Vítězslav Vrbka: Floriš

Vítězslav Vrbka žije v Mikulově, před rokem 1989 vystřídal spoustu zaměstnání, povětšinou dělnických (krmič, topič, vykladač vagónů, zametač, helfr u zedníků, předák na lince…), je majitelem truhlářské firmy RAP, působí v hudebním seskupení Koleno. Vlastním nákladem vydává řadu autorských publikací i textů dalších autorů v rámci literárního konceptu Mindráky a Jebáky. Jeho tvorbu charakterizuje experimentování, konceptuální přístup a synteze různých médií a forem (text, hudba, vizuální prvky). Následující text vznikl v rámci konceptuální série Mikulvio doslovně zachycující výpovědi mikulovských pamětníků. Autor v textu ustupuje do pozadí, přesto je neustále přítomen coby prvotní hybatel promluv a kurátor textů – autentických promluv.

16 12 20 21

 

Politickou sféru, to je, to je kabaret. Ten stojí za to!

Ty vole, ten Sauron! Starej z toho Hradu, jak to zabalil, že, hezky. A tu, tu, tu panovačnost, zpupnost, ty vole. To je ohavnej člověk, to je strašný.

Já jsem, já jsem ho slyšel, jak, jak nabubřele pravil, vopravdu, to bylo, to bylo na CNN Prima myslím, že přes to nejede vlak! Že má celou řadu výhrad, ale že se rozhodl vetovat pouze jednoho kandidáta a to tak, že přes to nejede vlak! Todle jsem ho viděl na obrazovce slyšel říkat, takže jasně, ne to je vopravdu, von se chová jako nějakej absolutistickej monarcha, ty voe, přitom, jak, jak správně, jak správně pravil kdosi moudrý v televizi, že, že, že. Jo voni se ohrazovali, že to přece není ňákej jenom automat na podpisy, jo, právník nějakej, myslím Stanislav Balík, možná to byl. Říkal, že to není žádnej automat na podpisy, ale že ta prezidentská funkce v mnoha ohledech tkví v tom, že je, že vykonává funkci ústavního notáře, že to je prostě to. V tom spočívá důležitost toho jeho podpisu, protože je to ústavní notář. To je. V tom spočívá důležitost prezidentský funkce, mimo jiné a bylo. No zabalil to, no tak, když Fiala mu neustoupil, že jo, řek, že, že v případě, že, že nejmenuje vládu, tak jak si on je, je vybral, tak podává prostě ústavní žalobu, a, a, a hotovo, aby, aby se jednou pro vždy, ujasnily pravomoci prezidenta. Že to není nic osobního, ale prostě abysme věděli, vod káď, po káď! Protože to je téma, na kterým se nemohli shodnout ani mnozí ústavní právníci.

Fakt je, že, že, že Zemanovi dávali za pravdu ty, co jsou mu blízký a nejsou to zrovna kór moc. Sice se vydávají za ústavní právníky, ale, ale, ale ústavu tvořit bych jim nesvěřil ani, ani, ani omylem. Ani v nejčernějším snu!

Takovej, takovej pan doktor Gerloch, třeba. To je strašidelné. To je strašnej zjev, úplně neuvěřitelnej! Todle to jsou lidi, kteří všechno relativizujou. Voni, prostě jim dáš jim k posouzení čirý zlo, a, a, a oni řeknou, že to může bejt ještě třeba i jinak. Přece máme právo mít i jinej názor, vole a začnou to vokecávat a vytvářet vokolo toho omáčku. A dělat z naprostý triviality vědu. To mně úplně fascinuje a oni ho všichni, takovýho zmrda, kejklíře, vole, berou vážně, že to je ústavní právník. No to je… Z toho by se i měsíc pochcal, jak praví klasik, opravdu síla, neuvěřitelné…

Nebo Klaus se, ty voe, to je v prdeli, já, se vyjadřoval ke kompetentnosti toho piráta, co se hlásí na to zahraničí. Klaus tam svým tím svým hláskem: „ani na referenta nemá prostě vzdělání, ten člověk!“

No. Ale, ale, ale, ale proběhlo taky ve, ve sdělovacích prostředcích, že o tomhle tom kandidátovi, třeba přítel Karel Schwarzenberg, se vyjádřil v tom smyslu, že, že z jeho pohledu, je to nejnadějnější adept, jako z tý úplně nejmladší generace, kterýho potkal. Na to, jakej je to mlaďoch, v pohodě! Klidně do toho! Takže to je pro mě směrodatné. Ale, ale ty dva mrzáci, ty vole, z toho prognosťáku, to byla verbež! To byla líheň, teda těchhle podlejch zmetků. Komunistická věštírna.

 

„…“

 

12 32 Ty kanabinoidy nejdou předávkovat, to je jejich obrovská výhoda. U toho neexistuje letální dávka. No, prostě a používá se to jako antibiotika a na uvolnění. To funguje prostě, že z toho udělali nebezpečnou drogu, to byla umělá, umělá záležitost celý, že, samozřejmě. Lidstvo to používá prokazatelně, minimálně, já nevím, nějakejch deset tisíc let, nebo co, a nikdy, nikdy nebyl s tím žádný problém, že jo. No, akorát. Problém vyvstal, kdy pan Dupont potřeboval, potřeboval prodávat nylon, že jo. No a, a konopný vlákno bylo jediný z přírodních vláken, který bylo schopný konkurovat prostě nylonu. Z toho se dělaly lodní lanoví a všechny prostě pevný věci a Dupont potřeboval prodávat nylon. Tak tak vznikla válka proti konopí, no! V Americe – paradoxně, úplně paradoxně! No, a do dneška se s tím vyrovnávaj. Ještěže odtud se to rozlezlo po celý zeměkouli. A takže, ne všecko z Ameriky je zrovna povedený, no. Tak to prostě bylo!

Ale mně se aspoň povedlo, kdysi jsem Dupontovi prodal šavli ruskou kozáckou. Dupontovi magnátovi, tomu americkýmu – no nylon, no. Tak. Když jsme měli ten krám na Malý straně, tak se jednou ocitl u nás v krámě ještě s nějakým, s nějákym Čechoameričanem. Že, jak tam vlezli, ten měl nějaký takový čvaňhák a říká: „Jen ho vemte na hůl, to je mladej Dupont. Já jsem s ním tady průvodce!“ Prej, no, no. A tomu se hrozně líbila taková šavle, ta kozácká, ta šaška, kterou jsem asi, asi tejden před tím tady koupil u, u Lebáka Růžičky. To je vetešník. Tak jsem ji pak střelil Dupontovi, to byl, to byl dobrej kšeft, to bylo aspoň procento! No, tak! Ten, ten moh za, za tažení proti drogám, prapůvodně, teda proti trávě, konkrétně.

 

„…“

 

Hradní hodiny? No, to tam je všechno to, co jsem spravoval. Ty hodiny tehdy, no jasně, ty bejvaj vidět. Ty jsou pořád v takový tý přijímací místnosti, před, před kanclem prezidentským. No, takový prostě barokní skelet, půlka osmnáctýho, astronomický. Astronomický je vidívám v televizi, běžně, no jasně, no to tam je, že, tydle ty krámy. Co by s tím ten Václav dělal? A hlavně, to bylo, to je hradní, že jo. To se prostě akorát, že on to vytáh někde. Ten, ten Husák, že, tam, tam měl umakartovej nábytek. Všude to měl vybavený umakartovým nábytkama, nó. A, a potom Václav lítal prej po hradě a všude možně, kde byly uskladněny opravdu jako nábytky, aby, aby se to hodilo do nějakého důstojnýho stavu. A Nikolaj Stankovič, tehdy si vzal na starost knihovnu, zase, hradní. Dával dohromady, aby vlastně. Chtěl rekonstruovat tu Masarykovu, původní knihovnu, protože ty bolševici si taky to rozjebali celý, že jo. To pak dělal Nikolaj. No, oba už prděj do hlíny.

Jo, to byly šílený hodiny, no, astronomický, krásný, vídeňský. No, tak to sem, no né, takový, co jsem to v žebradle, pěšky jsem to táhl. No to sem, tydle hodiny. To bylo těžký jak prase, to bylo hrozný. Jsem měl jenom stroj s ciferníkem a takovejdle macoň to byly. Takovýdle olověný válce. Závaží tam, šílená věc. A tak, jako jsem je, dělal údržbu na tom, a, a, a rozhejbal jsem to tam potom, no, aby jim tam klapalo.

 

„…“

 

Teďka někde vyhrabali v nějakým archívu, v bedně, upoutávka deset let vod smrti Havla, že jo. No a tak je tam, tak jsou tam záznamy z tý Lipnice. Z osuma osumdesátýho. Jak jsme tam byli. Jak tam Václav vystoupil! Tam Honza Rejžek vytáhl, to jo, to bylo pozdvižení, na tý Lipnici. Zabezpečil se tím, že začal hrát na to Jim Čert. A vyrazili ty, ty bolševici. Ty pořadatelé vyrazili pojistky v celý Lipnici! Celá Lipnice, celá vesnice prostě byla ve tmě, totální tmě! Tma totální, a hemžení. Tak blikali zapalovačema lidi. Co měli dělat, prostě nevěděli si rady. Jako, jak to zastavit? Tam napřed Havel, potom Jim Čert, tak to vyrazili celou Lipnici.

Jak teďka běžej ty, že se k tomu ještě vracím, ty upoutávky, na to, na to, na to výročí Havlovo, tak když se na to člověk podívá a pak to srovná s tím, co sedí teďka na tom hradě, ty vole, to je úplně jak jiná zeměkoule. Já si připadám jak někde na Marsu. To je prostě úplně jinej svět! Jako, když si vyvážíš, co tehdy prostě za lidi dělalo politiku, co tam je dneska, no hrůza čínská! Vopravdu, prostě strašný! No celkově, prostě to, to. Bylo to tehdy vzepětí a fakt je, že, že spousta, že spousta těch lidí, co tehdy se ocitlo v tý politice, tak z toho byli tak nešťastní, že při první příležitosti z toho, z toho zdrhli! Protože, protože byli natolik slušní, že na to neměli žaludek. Ten, ten Vašík, to byl opravdu trpitel, ten, ten Havel. Víš co, von nechtěl. Když to začalo prostě znít tak v devětaosmdesátým, že Havel na hrad! Tak já jsem jednou, jsem čekal na tramvaj. Jak přiběhl Vláďa Hanzl, sekretář Vaškův doběhl z hradu. A říkám: „Tak co? Co novýho na Hradě?“ A on říká: „Ty vole, to je prej neuvěřitený! Ten Václav vůbec nechce, prostě ani slyšet votom, že by se měl stát prezidentem! Von furt mele něco o tom, že by to měl bejt někdo všeobecně známej a úctyhodnej, jako například Profesor Wichterle, nebo někdo takovej.“ Tak sem říkal, to musí bejt prdel…

No a nakonec ho teda tím prezidentem udělali, ale potom, když už tím prezidentem byl, to bylo po jaký době, když, když dojel na tu návštěvu do Okrou? To bylo devadesát, né? Léto, léto devadesát myslím, no. Von v prosinci se stal osmdesát devět, se stal prezidentam a létě devadesát. A v létě devadesát, přijel do Okrouhlice na návštěvu. Do mlýna, že jo. Kde se předtím topil a tak, tak si přijel zavzpomínat, no. A já jsem tehdy sem, za ním tam přišel a říkám: „Tak co Václave, jak se ti vládne, tady tomu českýmu národu?“ A on se na mně tak podíval, takovejma těma úplně znavenejma psíma očima a říká bez přehánění: „Tejden v komunistickým kriminále byl pro mne snesitelnější, než den na hradě!“ Sem říkal: „No potěš pánbu, to tě teda lituju.“ Tak, prostě jsem nikdy neměl důvod, mu nevěřit. Protože opravdu, on to… Samozřejmě, že si na to zvyknul a hrál tu hru a prostě se tím politikem stal, ale zpočátku, on byl nešťastnej jak šafářův dvoreček. Když se potkával s lidma, který ten svět nějakým způsobem ovládají a tak dále, je to lepší, než s nějakejma bambulama v hospodě ve štyrce, samozřejmě, že v tomto v tomto směru ho to bavilo, jako, jako všechny co, co prostě se okolo něj vyskytovali, že, ale nó, jasně ale, ale já mluvím, já mluvím, já mluvím vo tom, že, že on se vnitřně vůbec nezměnil, zůstal furt stejnej! Prostě až, až do toho hořkýho konce! Až do smrti! Zatím, zatímco jiný se opravdu, ale sakra změnili. No, no anebo to nevydrželi a, a zdrhli. Zdrhli z těchhle těch politickejch postů.

 

„…“

 

Androš celej, vole, na na naběhli do, do prezidentskýho speciálu, tam je to vyblilo v Americe, no Jim Čert nakonec se tam. Karel Pecka tam tehdy letěl taky a říkal, jak čekali, čekali, čekali na letišti na Magora, nemohli nikde sehnat Magora, ten někde táhl prostě po hospodách, že von z kriminálu rovnou do Ameriky. Takže ho přivezli úplně zbořenýho, nějakej taxík ho přivezl k letadlu, tak ho vytáhli prostě, vycasnovali do toho let, aby mohli odstartovat na první návštěvu prezidentskou spojenejch států, čoveče! Tak jedem na mejdan k Bušům a bylo! Ne jak tenhleten, ten idiot, jak se chtěl, jak se chtěl vlísat k tomu Trampovi a ten Tramp, první mu blahopřál. Tramp si s ním vytřel prdel, arogantně a hotovo! No, ale to je a vo tom je to!

Havel byl velmi suverénní člověk, naprosto integr, integrovaná osobnost! V čem si byl jistej, tak, tak v tom si byl teda kurva jistej, no! Na rozdíl od tohodle toho vlezdoprdelníka prostě, který každýmu lez do prdele, ať už tomu čínskýmu zmetkovi, že jo, tomu diktátorovi, nebo Puťkovi, nebo… Ale všichni jím pohrdaj, no! A, a myslel si, jak vykřikovali z hradu, že, že do půl roku pan prezident pojede do bílého domu. A pak za třičtvrtě roku a pak za rok a pak hovno! Prostě a nic a stichlo to celý, no! Prostě toho, toho Václava si vážila celá zeměkoule, zatímco tihle ti parchanti, Klaus nebo tenhleten ještě horší, ti věděj, že po nich v dějinách ani pes neštěkne! Budou zapomenuti. To je fakt jiná zeměkoule.

 

„…“

 

To tuhle se objevila Jarka, že na internetu vyštrachala video, když byl Havel tady návštěvou v Kroksně. To Radek Uher to tam to tam šupnul, na, na internet no. No ale, je to jenom ňákej takovej kousíček, že, že má kazet. Ale Honza Vanýsek to tehdy nechal točit. To měl kameramana z brněnský televize nějakýho. S VéHáeSkou, tehdy jiný kamery nebyly, že jo! Tak to natočil a ten originál měl Honza a já jsem to viděl v tom třiadevádesátým, to bylo když tady, když tady byl Václav, no. A od tý doby jsem to neviděl, tak jenom kousek. Takovejch, takovejch pár nějakejch sekvencí Jarka pustila, tak, tak jsem se, se na to podíval. To byla taky událost.

To já jsem Brichtovi přišpendlil. To Havel dostal tehdy zrovna od Mitterranda řád čestný legie a já jsem ho měl doma taky. Tak jsem ho připnul Brichtovi na svetr, když byl, když šel vítat Havla. Brichta s čestnou legií na svetru…

Ale, ale on, on nebyl politik, on byl filozof, on byl filozof jako opravdu takovej! Jako přirozeně, od přirozenosti, no. Nesmírně hloubavej, a i když nikdy se nikdo o něm, jako o filozofovi ne, ne nevyjadřoval, na mně, mně dělal tenhleten dojem. Z jakýkoliv řeči s ním se dalo debatovat na nejrůznější témata, ke všemu možnýmu prostě věděl! Podobný prostě, já nevím, no pár takovejch lidí…

Ivan Wernisch, to je další takovej prostě člověk, o kterým se neví, skoro vůbec. Nebo jenom pár lidí. To je univerzitní knihovna na nohách. Kdo ví, jak se má?  Příští rok mu bude 80, on je v červnu jak ségra. Ale David, David, David už se snad na něj nějak dopídil, na Ivana, no. No protože David, jsme seděli ve vejminku a žvanili, že by potřeboval nějakého básníka, jestli mě nenapadá nějakej, nějakej, nějakej básník, kerej by byl. Tak mu říkám sežeň Ivana Wernische t. Tak sežeň Ivana Wernische, to je prostě nejúžasnější, a, a posledně mně David říkal, že už se na něj nějak, nějak dostal. Ale na Wernische, ale nevím, nevím jak, nebo co, ale, ale to bych, to bych rád na něj získal kontakt, no. My sme, jako na, na, na, na konci těch osmdesátých, jsme byli dost v kontaktech, hodně no. S Ivanem. Já jsem rád za ním chodil na Loretu, když dělal hlídače na Loretě. Tak jsem tam za Ivanem chodíval. Tak jsme tam pařili. Já jsem se stavil u Vola, tam jsem nechal natankovat čtyři půllitry a Ivanovi jsem brnkl z budky, aby tam byl za minutu dole a odemčel ty vrata. Tehdy byla Loreta zavřená, že jo. Nefungoval, nefungoval strach… Ivan, vole tam mněl kanape, voe…

Většina těchhle, jak tak nad tím přemejšlím, většina těch lidí pozoruhodnejch, prostě, nebo co pro mne byli nej, nejpozoruhodnější, tak jsou většinou mrtví, člověče.

„…“

 

Vaporizér, no to je perfektní. Normální cigárama jsem se dusil, hrozně! Jenom čistej matroš, pěkně, odpaříš, žádný hoření, žádný produkty hoření. Hašišovej olej, no, ale výborný, na normální cigáro, no. Hašiš jsem nekouřil obden, ale každej den, nó. A to, to kvanta, že jo, no, ale to. To ještě, to ještě když maródil Zdeněk Hrubý, tak ten sem za mnou chodíval už v sedm ráno, nemohl dospat. Tak mně vždycky táhl z pelechu. Napřed mě táhl do Národního, tam, tam bylo od sedmi. Takže, takže tam, tam, tam se nabalil Ruda Lengál a, a, a Guma Novák, že jo! A tahle ta a táhli jsme do Slovácké, na desátou z Národa. A potom na jedenáctou ze, ze Slovácké do Slávky. Nó, no tak, ták to byly důchodcovský časy. No dyť. Já jsem byl tři a půl roku invalidní důchodce. To mně ta rozdrcená hnáta bolí pořád, kór když se mění počasí a tak. Tak to prostě kolikrát nemůžu ani došlápnout, jak to bolí. A i, i ten kotník, no. Ten jsem měl puklej, ten mám ještě staženej vlastně šroubem. Tam mám jeden šroub nechanej ještě. Mně bylo jednadvacet. My jsme s Brichtou chodili vo berlách spolu. Byly to dobrý časy, prostě. Nějaká taková souhra okolností se prostě, že se to odehrávalo. Mně se můj život líbil jak sviňa! Jako, ty vole, jak já bych to neměnil za nic na světě. Já jsem se potkal s tak neuvěřitelnejma, úžasnejma lidma, se kterejma bych se nikdy…

To byla naprostá euforie pro mě, že jo. Prostě nic nebyl problém, všechno, všechno bylo, bylo úplně jasný! Pohoda a podívej, co s tím udělal pár parchantů. Stačilo, že nastoupil Klaus po, po Havlovi, tím to začalo! Tím začala devastace duchovní tady, tady tydle tý země. Nástup hochů z prognosťáku. Bezkrupulozní zloději, vole, všichni tihle ti bohatci, miliardáři, vole. Dyť to sou děti a těm nazávěr Klaus udělil amnestii, vole, aby to završil! Tohle to svý dílo zkázy. A dál machruje, jak kdyby byl nějakej mistr světa. Přitom je to ubožák, nafoukanej, nabubřelej ubožák! Prostě pytel mindráků, který nemůže sežvejkat to, že Havel z něj nikdy nebude. Tak se snaží docílit svých, těch zesměšňovanou snahu o zesměšňování Havla a pravdoláskařů, a prostě havloidi. Nó, protože ví, že to prostě, ať dělá, co dělá, tak takovýho věhlasu nedocílí, ani, ani kdyby se narodil ještě stokrát! Á tyhle ty závistivý typy, to, to jsou legrační. Akorát, že to bývá, je to spojený s tragédií, na závěr! Aspoň je na tom světě sranda trochu! Neměnil bych, no.

 

„…“

 

Ale no, tak samozřejmě, že to udělá, no. Určitě! No samozřejmě! To už prostě, on, on ví! Víš co on, on je neuvěřitelná zrůda, ale on není blbej! Proč si myslíš, proč si myslíš že, že, že na to kejvl nakonec! Protože viděl, že ten Fiala se před ním neposral! Prostě, a že to s tou kompetenční žalobou myslí vážně! A že to k tomu ústavnímu soudu dá, a že je v. A vodcházet na konci, v závěru svého služebního období, jak spráskanej pes, z vostudy kabát, to nemá zapotřebí! To on ví, že todlencto se za chvilku zapomene a on zas bude dělat machra! Jak to maj doma u Zemanů, to opravdu nevím, ale, ale dokážu docela vcítit se. Oficiální sdělení hradu prostě proběhlo, to je hotová věc! O čem že asi si tam povídal, že mněl Fiala schůzku s Mynářem, to je k neuvěření. Přitom je to evidentně zločinecký spiknutí, prostě proruský, že jo! To je, to je banda kágébáků! Obsadila Pražskej hrad a všichni se tvářej, že to tak není! Že je to náš soudruh prezident! To by se člověk posral! No, a když, když vidíš toho Zemana, ty vole, já když jako, když ho vodvezli, sem viděl trochu ksicht. Jenom jsem mu pohlédl do tváře a věděl jsem naprosto bezpečně, že je to jasný delirium tremens! A jak kolem toho chodili, jak okolo horký kaše! Byl tuhej, no! Je to neuvěřitelný, ale fakt.

Příspěvek vyjadřuje osobní postoje či umělecký záměr autora. Vznikl ve volném čase bez nároku na honorář.