Kunshistorička, restaurátorka a bývalá majitelka Eat Art Gallery Jitka Plesz žije mezi Vídní a Mikulovem. Recepty prý sbírá od svých čtrnácti let. Pro náš blog připravila cyklus úryvků z memoárové kuchařky, na které už léta pracuje. Vždy podle sezóny vám přináší kulinářskou vzpomínku a k ní recept.
Velikonoce se slavily všude trochu jinak, na Ostravsku dle vyprávění maminky, chytali kluci na Velikonoční pondělí holky a polévali je pod pumpou vodou, ti slušnější je polévali levnou kolínskou. Naštěstí jsme Ostravu navštěvovali jen zřídka, a ne na Velikonoce. Pamatuji si hlavně na dvě svatby: tety Lidky, která si brala strýce Toníka a tety Jarky, jejíž chotěm se stal veselý strýček Jaroslav. Na obou svatbách se stoly prohýbaly pod různými dobrotami a cukrovím, které připravovala teta Tonča. Nechyběla pokaždé ani tříposchoďová svatební dorta, kterou dekorovala vždy naše maminka holubičkami a růžičkami, vlastnoručně modelovanými z marcipánu. Nevěsty byly vždy krásné, oděné v bílý šat. A my družičky jsme jim nosily dlouhé vlečky a rozhazovaly lístky květů růží.
U dědy ve Stropešíně byly Velikonoce vždy dobrodružstvím. Když jsme byly se sestrou ještě menší, jezdívali jsme tam téměř každoročně. Nasedli jsme celá rodina na Velký pátek odpoledne do přeplněného osobního vlaku, který zastavoval v každé díře a jeli do Náměště. Tam se přesedalo opět do přeplněného, naftou čpícího autobusu značky Ikarus a jelo se přes několik dědin do Hartvíkovic. Bylo mně z toho smradu vždy špatně.
Na Bílou sobotu se pekly mazance s mandlemi a spletená hnízdečka s červenými vajíčky nebo jidášci z kynutého těsta. Po Vzkříšení na Bílou sobotu se zasedlo k prostřenému stolu a jedla se Velikonoční kopřivačka, velikonoční nádivka s masem a listový salát s bylinkami. Jako dezert se jedl mazanec a podmáslí s medem a mátou.
Někdy jsme trochu v kuchyni pomáhaly, na obřadní tradiční nedělní velikonoční oběd v rodinném kruhu se docela těšily, ale hlavně jsme čekaly, až budeme moci zmizet a prozkoumat, co je na statku a v okolí nového.
Když jsme se sestrou byly větší, už jsme tak pravidelně na venkov všichni společně nejezdili.
V Brně bývaly Velikonoce klidnější a co se týče jídla i trochu skromnější. Vždy jsme ale pekly mazance a zajíčka z pískového těsta ve staré keramické formě, a když měla přijít návštěva, také velikonoční dort, který maminka krásně nazdobila dle jejích malovaných předloh. Na Zelený čtvrtek byl pochopitelně špenát s česnekem a s opékanými brambory, na Velký pátek většinou rybí filé s tím, co dům dal, na Bílou sobotu Velikonoční hlavička a v neděli většinou řízky s hlávkovým salátem, zalitý smetanovou zálivkou s bylinkami a velikonoční dort.
Na Velikonoční pondělí se tatínek vyšvihl do gala a odkráčel ve svých vrzajících a ručně šitých botách na pomlázku. Naopak naše ženské pohlaví zůstalo doma a čekalo, až nás přišli vymrskat sousedovic kluci vrbovými nebo později moderními PVC pomlázkami. Dostali vajíčka obarvená cibulovými slupkami a nějaké sladkosti.
Vajíčka jsme barvily již v neděli. S Jarkou jsme na zahradě u domu natrhaly fialky, sedmikrásky a spoustu traviček, lístečků a jetelíčků, které jsme pak doma pokládaly s maminkou na plátýnka, na ně přiložily vždy po vajíčku, zavázaly motouzem a vložily do hrnce s barvou z cibulových slupek a uvařily. Tam, kde byla vajíčka vykryta kytičkami a lístečky, zůstala světlá nebo jen lehce zbarvená do zelena či fialova, na nevykrytých místech se jejich skořápka zbarvila do temně hněda. Nakonec se ještě teplá, obarvená vajíčka naleštila špekem, aby se krásně leskla.
Chodíval k nám na pomlázku pravidelně i strýc Slávek a jiní maminčini ctitelé. Vyšňořená a načesaná maminka je hostila kafíčkem, zákusky a hlavně slivovičkou. Všichni měli dobrou náladu, družně debatovali a polemizovali o současné a budoucí situaci. Jednou nám strýc Slávek sdělil, že se budou stěhovat z krásného bytu v Králově poli na sídliště. Už ani nevím, jestli dobrovolně, v každém případě to byl první byt na sídlišti, který jsem poznala a největší šok pro mne bylo, to plastové koupelnové jádro a nízké stropy.
Někdy kolem poledne se všichni, symbolicky obšťastnění velikonočními vajíčky rozešli a také tatínek se vrátil také s výslužkou domů. Jídlo, které mezi tím bublalo na plotně a smažilo se v troubě, bylo pomalu hotové, prostřel se stůl a zasedli jsme všichni společné k poslednímu Velikonočnímu obědu. Nejraději jsem měla nadívaná holoubata nebo smažené kůzle či králíka.
Pří obědě jsme musely sedět u stolu jako prkna, loktíky těsně u těla a příbor držet elegantně v rukou, s odtaženými malíčky. To ale tehdy ani naše maminka nevěděla, odkud tento zdánlivě noblesní zvyk pochází. Až mnoho let později, v rámci studia dějin umění ve Vídni jsem na vysvětlení tohoto fenoménu narazila: v ranném středověku, kdy ještě neexistoval toaletní papír ani kapesníky, zavedla vzdělaná byzantská princezna Theophanu, žena a císařovna Oty II. žijící koncem 10. století na franském dvoře, způsob vysmrkat se pomocí malíčku a prsteníčků, zřejmě na podlahu. Z hygienických důvodů se potom tyto „špinavé“ prsty při jídle nepoužívaly a držely se odtažené od talířů a příboru.
Tato tradice přežila bez původního poslání až dodnes. Takže dámy, které chtějí působit zvláště vznešeným dojmem, odtahují při jídle a pití čaje mírně malíček dodnes.
Někdy se nám to i dařilo, ale lelkovaly jsme většinou u stolu a sestra Jarka se šklebívala do zrcadla v sekretáři, které bylo naproti ní, za mými zády. Tatínek z toho dostával záchvaty a zpestřoval domácí idylku stolování poznámkami jako: „Já to zrcadlo nechám zavézt hnojem,“ nebo rozdával rétorické pohlavky. My jsme už bývaly imunní a usrkávajíce zředěné víno vodou z milovaných skleniček na stopkách zdobených malovaným kohoutkem dělávaly jsme grimasy dál.
Odpoledne se chodívalo na společné procházky i s maminkou do Wilsoňáku nebo zoologické zahrady. To už bývala pohodička a konec svátků.
Vlastně ne tak úplně. V úterý ráno po Velikonocích jsme chodily my holky vymrskat na oplátku ty sousedovic kluky. Vzpomínám hlavně na Radka, mladšího kámoše, který byl jedináček a bydlel u nás v domě v přízemí. Tam se pomlázka vyplatila. Jeho maminka nás i často zvávala, abychom si přišly i se sestrou s Radečkem hrát. Hostila nás čajem a keksy.
Měli jsme všichni dohromady společného dětského lékaře, a tak bylo nabíledni, že jsme si hrávali na doktora a pacienty. Pacientem býval především Radeček, musel se vysvléct celý donaha, jako u našeho doktora, a my ho vyšetřovaly. Když nás jednoho krásného dne při této hře jeho mamka nachytala, moc se jí to nelíbilo a už nás hrát o samotě nenechávala.
Recepty:
Velikonoční kopřivačka
Na 5 lžících másla osmažíme asi 3 krajíce na kostičky nakrájeného chleba. Pak podusíme na másle hrst nadrobno nasekaných mladých lístků kopřiv a 5 lístků libečku, přidáme
3 rozetřené stroužky česneku se solí a promícháme. Při podávání položíme na každý talíř lžičku bylinek, hrstku osmaženého chleba a zalijeme vařící vodou.
Velikonoční hlavička
Z krupičné kaše z 1 l mléka, 3-5 vajec, 500 g kůzlečích drobů nebo masa, hrstky libečku, popence, pažitky a mladých kopřiv, solil, másla na vymazání formy.
Do vychladlé krupičné kaše vmícháme vejce, přidáme uvařené nakrájené maso a drobně posekané bylinky, osolíme a dáme do vymaštěné formy dozlatova upéct.
Kdo dodržuje na Velký pátek půst, vynechá maso a dá více bylinek. Pak se podává studená, protože „hospodyně na Velký pátek ani oheň rozdělávat nemá“.
Tradiční Velikonoční menu
Zelený čtvrtek:
Zelená polévka z jarních bylinek; špenát nejlépe z kopřiv, opékané brambory, volské oko, jidáše pokapané medem, čaj nebo mešní víno zředěné vodou
Velký pátek:
Velikonoční „štóvíkouka“; velikonoční hlavička, mrkvový salát; jidáše ze čtvrtka, čaj, voda
Bílá sobota:
Velikonoční kopřivačka; velikonoční nádivka s masem, listový salát s bylinkami; mazanec, podmáslí s medem a mátou, víno
Velikonoční neděle:
Snídaně: Mazanec, jogurt s medem, velikonoční vajíčka, máslo, pečivo
Oběd: Masový vývar s nudlemi, petrželka; pečené jehně s velikonoční nádivkou, jarní listový salát; velikonoční beránek, káva, víno
Velikonoční pondělí:
Snídaně: Zapečená šunka v chlebě, jablečný křen, hořčice, velikonoční vajíčka, slivovička
Oběd: Masový vývar se svítkem nebo nočky, pažitka; vaječný salát s chřestem na pampeliškových listech; smažené kůzle nebo králík, bramborová kaše, listový špenát; kompot, velikonoční dort, káva, víno
Příspěvek vyjadřuje osobní postoje autora. Vznikl ve volném čase bez nároku na honorář.
Čtení Mikulov 